Práce s funkcemi v Excelu

Buňky v Excelu mohou obsahovat různé hodnoty. Pokud potřebujeme v buňce provést nějaký výpočet, používáme a vytváříme tzv. vzorce. Tyto matematické vzorce vytvářené v buňkách, mohou obsahovat také funkce. Excel nabízí velmi rozsáhlou nabídku funkcí. Nejčastěji se používají funkce pro práci s číselnými, textovými a datumovými hodnotami, vyhledávací funkce, logické funkce atd. Tyto funkce mohou být v buňce samostatně nebo jako součást složitějšího vzorce.

 Vložení funkce do buňky

Pro vložení funkce do buňky můžete použít jeden ze tří způsobů. Jednoduchým příkladem může být výpočet druhé odmocniny z čísla, zapsaného v některé buňce. Při prvém způsobu využijete seznamy funkcí na kartě VZORCE:

• Označte buňku, kam chcete funkci vložit.
• Přejděte na kartu VZORCE.
• Na této kartě je ve skupině Knihovna funkcí několik tlačítek, obsahujících jednotlivé skupiny funkcí podle typu. Pro výpočet např. odmocniny klepněte na tlačítko a trig.
• Jestliže některou funkci používáte často, můžete použít také tlačítko Naposledy použité. V tomto tlačítku je zařazeno deset naposledy použitých funkcí.
• Z nabídky v tlačítku vyberte potřebnou funkci (např. ODMOCNINA).
• V zobrazeném okně klepněte do textového políčka a označte buňku se zapsaným číslem, ze kterého se má výpočet (v našem případě odmocnina) provést. V okně se zobrazí tato vstupní hodnota a vypočtený výsledek.
• Klepněte na tlačítko OK.

• Tím se výsledek funkce objeví ve Vámi na začátku vybrané buňce

Druhý způsob využije tlačítko Vložit funkci se symbolem f_x, které je umístěno na řádku vzorců:

• Označte buňku pro vzorec a klepněte na tlačítko Vložit funkci.
• V zobrazeném okně použijte seznam Vybrat kategorii a zvolte potřebnou skupinu funkcí, popř. vyberte volbu Naposledy použité.
• V seznamu Vybrat funkci označte název vkládané funkce.
• Klepněte na tlačítko OK. Tím se zobrazí stejné dialogové okno se vkládanou funkcí, jako při použití karty VZORCE.

Funkci můžete vložit do buňky také pomocí klávesnice:

• Označte buňku pro vzorec a zapište do ní rovnítko.
• Za rovnítkem zapište prvé písmeno názvu vkládané funkce.
• Ze zobrazené nabídky vyberte klepnutím vkládanou funkci.
• Do vytvářeného vzorce s funkcí se vloží název funkce a levá závorka. Zbytek vzorce musíte již vytvořit ručně.

Pro práci s funkcemi platí tyto obecné zásady:

• Při kopírování a plnění buněk s vloženou funkcí se adresy buněk upraví stejně, jako u běžných vzorců.
• Řada funkcí má několik vstupních parametrů. Parametry, jejichž názvy jsou zvýrazněny tučně, jsou povinné a musíte je vždy zadat. Parametry, jejichž názvy jsou obyčejným písmem, jsou nepovinné. Povinné parametry jsou vždy uvedeny jako první.
• V pravém dolním rohu okna pro vkládání funkce najdete příkaz Nápověda k této funkci. Tímto příkazem si zobrazíte okno s podrobnou nápovědou včetně příkladů.

 Matematické funkce

Z této skupiny funkcí využijete především funkci SUMA, která počítá součet hodnot v buňkách. Tuto funkci vložíte do buňky tlačítkem Automatické shrnutí, které je umístěno v pravé části karty DOMŮ. Vkládat funkci SUMA pomocí dialogového okna má smysl v případě, kdy je třeba vytvořit součet dvou nebo více nesouvislých oblastí.

V dialogovém okně pro funkci SUMA je prvý parametr Číslo1 povinný, ostatní parametry jsou nepovinné. Funkce umožňuje součet až 255 nesouvislých oblastí.

Další užitečná funkce z matematické skupiny je funkce ZAOKROUHLIT. Tato funkce provádí přesné zaokrouhlení číselných hodnot a má dva povinné parametry:

• Parametr Číslo je buňka se zaokrouhlovanou hodnotou.
• Parametr Číslice je počet míst pro zaokrouhlení. Pro zaokrouhlení doleva od desetinné čárky použijete záporné číslo, tedy 2 je zaokrouhlení na haléře, 0 na celé Kč, -1 na desítky, -2 na stovky atd.

Tuto funkci použijete především tam, kde se musí přesně sečíst zaokrouhlené hodnoty. Jestliže např. naformátujete peněžní částky na celé Kč a vytvoříte jejich součet, Excel ve skutečnosti počítá s přesnými hodnotami a součet tedy nemusí odpovídat zobrazeným hodnotám. Při použití funkce ZAOKROUHLIT toto nebezpečí nehrozí.

 Statistické funkce

Pro vložení některé ze statistických funkcí klepněte na tlačítko Další funkce, umístěné na kartě VZORCE a dále použijte příkaz Statistické.

Druhou možností je použít tlačítko Vložit funkci a v seznamu Kategorie použít volbu Statistické.

K nejpoužívanějším statistickým funkcím patří PRŮMĚR (výpočet průměru), MIN (nalezení nejmenší hodnoty) a MAX (nalezení největší hodnoty). Všechny tyto funkce fungují obdobně:

• Mají povinný parametr Číslo1, další parametry jsou nepovinné a umožňují zpracovat až 255 nesouvislých oblastí.
• Ignorují textové hodnoty. Jestliže se ve zpracovávané oblasti vyskytne buňka s textem, vzorec nevrátí chybu.
• Prázdné buňky nejsou chápány jako nuly. To je důležité zejména při výpočtu průměru: buňka se zapsanou nulou se do výpočtu zahrne, kdežto prázdná buňka nikoliv.

Pomocí statistických funkcí je také možné spočítat buňky v označené oblasti. V Excelu jsou tři základní funkce, které toto provádějí:

• Funkce POČET spočítá buňky s číselnými a datumovými hodnotami. Textové a logické hodnoty funkce ignoruje.
• Funkce POČET2 spočítá všechny neprázdné buňky s libovolnou hodnotou.
• Funkce COUNTBLANK spočítá prázdné buňky.

Funkce POČET a POČET2 mají opět prvý povinný parametr (Hodnota1), ostatní parametry jsou nepovinné. Funkce umožňují zpracovat až 255 nesouvislých oblastí. Funkce COUNTBLANK má jediný parametr a umožňuje vyhodnotit pouze jedinou souvislou oblast.